Mezinárodní porota PQ 2019 ve složení Kate Bailey (předsedkyně), Dorita Hannah, Tim Foster, Jim Clayburgh, Liu Xinglin, Sofia Pantouvaki, Robert Kaplowitz, Yaron Abulafia, Sodja Lotker, Omar Rajeh a Monica Raya hodnotila celou řadu kategorií a ocenila celkem 28 vystavených projektů.
Tato mnohovrstevnatá týmová realizace v sobě spojuje nejrůznější scénografické prvky: prostor, jeviště, expozici, reflexe, pospolitost a komunikaci. Ukazuje, jak výstavní prostor během představení ožívá, jak scénické výtvarnictví podněcuje vyprávění a jak se scénografie může stát aktivismem v politickém kontextu i nad jeho rámec.
Oceněny byly tři projekty:
Scénografie jako sabotáž, politický čin, revoluce, protest. Tato instalace mikroskopickým drobnohledem z různých úhlů zkoumá scénografii ve vztahu k demokracii. S pomocí kouře, balonku a špendlíku. Cena za nejlepší expozici putuje do Katalánska.
Uvěznění kvůli bouřce, jejíž konec se zdá v nedohlednu. V tomto apokalyptickém projektu inspirovaném počasím diváci nahlédnou do prostoru, v němž se propojuje světlo, zvuk a hmota a společně vytvářejí prožitek proměny a reflexe.
Soudržná, emotivní, odlidštěná instalace z dílny Philippa Quesnea, v níž každý scénografický prvek hraje svébytnou roli.
Tato čistá a elegantní expozice je ukázkou vynikající realizace kurátorského záměru, který se inspiroval klasickou operou a tento impulz přetavil do podoby soudobé instalace kombinující prvky času, prostoru a hudby.
Scénografové jsou vzácné a jedinečné bytosti. Toto miniaturní muzeum návštěvníkům nabízí půvabnou a humornou exkurzi do světa divadelních profesí.
Oceněny byly tři projekty:
Skupina mladých výtvarníků na základě historické a osobní paměti vytvořila imaginární novou realitu. Prostřednictvím mnohovrstevnatého systému sjednocujícího minulost a budoucnost zkoumají politický odpor.
Měli bychom znovu objevovat intimitu a vztahy? Toto útočiště je inspirováno norami, v nichž se drobná zvířata skrývají před nebezpečím. Finská expozice vás zavede do tajemného a smyslově podmanivého doupěte.
Inovativní a provokativní extrakt z plnohodnotné inscenace v novém prostředí. Vztah mezi divákem a účinkujícím je zde přehodnocen s využitím nejmodernějších technologií, tradičního narativu postav a hlubokého smyslu pro hravost.
Oceněny byly tři projekty:
Tato vtipná expozice je pojata jako odvážná imerzivní laboratoř, která aktivuje prostorovou představivost účastníků a diváků prostřednictvím hry a interakce.
Jaká je identita města? Žádný rozumný moderní člověk neočekává, že ji lze nalézt v sekci komentářů na stránce TripAdvisor.com – ale jak tedy můžeme poznat ducha místa? Autoři projektu se snaží udržet si svou identitu, přestože žijí v turistické destinaci. Jejich týmu se dokonce podařilo zmást některé členy poroty, kteří si instalaci spletli se skutečným turistickým informačním centrem.
Pro některé z nás jsou hranice propustné, ale pro jiné zůstávají nepřekonatelné. Tento projekt dokumentuje emocionální dopad kontroly hranic a imigrace.
Oceněny byly čtyři projekty:
V této revitalizaci brownfieldů vytvářejí nedokončené betonové povrchy silný architektonický prvek a minimalistickou identitu. Součástí projektu je víceúčelové hlediště, které je vybaveno rotačními stropními panely umožňujícími akustickou flexibilitu a technicky reaguje na potřeby různých scénických žánrů.
Toto vizuálně působivé mobilní koncertní jeviště je výsledkem úzké spolupráce mezi designérským týmem a dirigentem. Jedná se o příklad efektního technického řešení, jež účinkujícím a divákům nabízí vynikající akustiku díky nádhernému sochařskému tvaru mušle.
Drobná a hravá scénická intervence do krajiny slouží jako stůl i jako jeviště smyslů. Mezi stromy se rozprostírá organicky tvarovaná platforma, jejíž zrcadlové okraje odrážejí půdu a navozují tak dojem levitace. Projekt je skvělou ukázkou smyslu pro experiment a otevřenosti vůči novým scénickým možnostem.
Tento citlivě koncipovaný jevištní prostor vybudovaný z obnovených a recyklovatelných materiálů je dočasným zásahem do venkovského prostředí ohroženého rozvojem měst. V elegantně minimalistické podobě rozehrává dialog mezi územní politikou a kulturou, přírodou, místními obyvateli, pozvanými umělci i návštěvníky z města.
Oceněno bylo šest osobností:
Práce kostýmního návrháře nabízí pohled pod pokličku kreativních výzkumných procesů, v nichž vodítkem je materiál a středobodem tělo. V tomto projektu dochází k setkání Mlčení jehňátek a Day of the Dead: na základě experimentů byly vytvořeny nové lidské tkáně a biologické materiály, které jakožto součást scény a kostýmů účinkují spolu s tělem.
Spolupráce s mnoha partnery. Transformace velkých i malých prostorů. Projekt dokonale integrovaný do svého prostředí, který reaguje na prostor, světlo, kostýmy, zvuk i text a zároveň s nimi interaguje.
Tato kouzelně poetická, a přitom velmi složitá osvětlovací konstrukce hraje působivou roli odvíjející se od představení. Přestože osvětlení je jen prchavým zábleskem a vysoce technickým médiem, tato prezentace od poroty získává ocenění za uměleckou koncepci. Vysloužila si ho svou fantastickou krásou, abstraktními kvalitami a subtilností.
Levinova tvorba bravurně interpretuje klasickou operu díky jednoduchým a efektním vizuálním prvkům a vytváří unikátní podobu jeviště a rozmanité měnící se prostory pro herce a příběhy.
Autor hájí „suverenitu slané vody… [a] obrovité ženské tělo“. Kombinuje obřadné pohyby i předměty se soudobými praktikami a oživuje veřejné prostory dlouhodobými performancemi, které jsou protestem proti tvrdým dopadům kolonizace a klimatických změn na Pacifik.
Když se umělecký kolektiv rozhodne pro účely představení vyrobit napodobeninu živého tvora, pohybuje se na tenkém ledě. Pokud bude výsledek příliš naturalistický, bude připomínat voskové figuríny z 18. století. A pokud zůstane příliš abstraktní, zvíře na scéně nebude moci ožít. Tento tým však z kuliček, vlny, kuřecích kostí, měchů akordeonu, zcela unikátního dechového nástroje a vlastních těl vytvořil magické dílo, které si zaslouží scénografické ocenění.
Pocta radikálnímu výtvarníkovi, který zemřel příliš brzy – v roce 2015. Jeho tvorba představovala jedinečný průnik mezi divadlem a architekturou a měla obrovský dopad nejen na lokální divadlo, ale i v globálním měřítku. Jedná se o úsporný a vysoce autentický počin.
Ocenění za desítky let výuky, průkopnické scénografické stipendium a budování dialogu mezi teorií a praxí v rámci mezinárodní komunity napojené na Pražské Quadriennale.
Ocenění za celoživotní dílo v oblasti scénograficky utvářených divadelních a operních představení, která kombinují rozmanité estetické přístupy a rezonují silnými prostorovými a politickými aspekty.
Lesy se stávají látkami, látky se stávají krajinami. Příroda se stává jaksi nepřirozenou: zvětšeniny a zmenšeniny, obrovská zelenina, jež při doteku exploduje, zakořenění lidé s bosými nohama, záhyby a maska na pozadí bílého arabeskového mozaikového vzoru, paradoxní lidské reality konfrontované mezi sebou v emočním zoufalství, život v černošedé garáži a snění spjaté s lagunově tyrkysovým plechovým talířem.